Sídliště Malešice disponuje od šedesátých let pozemkem o výměře 18.000 m², který zeje prázdnotou. Důvodem je snad skutečnost, že minulý režim preferoval spíše čísla nově postavených bytů, už nikoliv jejich obslužnosti. Původně se nejspíš plánovala pozdější dostavba typového kulturního a nákupního střediska, k realizaci však již nedošlo.

Městská část Prahy 10 takto „zdědila“ ideu dotvořit sídliště v Malešicích a přivítala by projekt, který by na pozemku vytvořil cokoliv smysluplného. Již v roce 1997 proběhla soutěž, kterou vyhrála firma BES.
Kromě obehnání prostoru plechovou ohradou se však příliš nedělo. V roce 2000 vytvořil originální projekt Vlado Milunič s tím, že by jej realizovala renomovaná nizozemská společnost ING. Z jejich spolupráce však sešlo, a byť je projekt na světě, vyhlásila MČ Praha 10 další soutěž, z níž může jako vítěz na podzim tohoto roku vyjít jakýkoli projekt, jež sebou přinese investora.

VM v M – Volné Myšlenky v Malešicích - nerealizovaný projekt  
Projekt společnosti BES uvažoval o výstavbě výškové deskové stavby (ještě o třetinu vyšší než dominantní panelová desková stavba tříhvězdičkového hotelu Rhea) včetně domů s bytovými jednotkami zcela v duchu okolní panelové zástavby ze šedesátých let s 20 byty na patře a prodejnami v dolních partiích.
Jelikož však realizace projektu vázla, požádala MČ Praha 10 o zpracování projektu nového autora – Vlada Miluniče (studio Volné myšlenky).

Milunič, který realizoval například petřinské sídliště Hvězda, pochází z oblasti středomoří a se nikdy netajil svou náklonností k středomořské architektuře.

V případě malešického projektu Miluniče zaujalo florentské městečko San Gimignano se svými 105 štíhlými kamennými věžemi, které sloužily v době války k obranným účelům. Když nepřítel dobyl jednu z věží, propojila se věž lehkou lávkou s věží jinou a obránci po ní přešli do bezpečí.
A toto schéma se zdálo Vladovi Miluničovi jako vhodná transpozice, která by se dala zasadit do jiného kontextu. Podobně pracoval V. Milunič se středomořským tvaroslovím v případě již zmiňovaných Petřin, zde je patrná inspirace letohrádkem Hvězda.

Florentské San Gimignano se takto přetransformovalo do projektu v podobě několika úzkých štíhlých věží, které by prostorově a opticky redukovaly nepříznivý dojem výškové deskové stavby hotelu Rhea. Výhodami těchto věží by byla i velká intimita bytů, které by byly na patře pouze tři až čtyři (dvacet bytů na patře s tmavou chodbou vnímá Vlado Milunič jako zbytečně depresivní), s rozkrývajícím se pohledem kolem nájemníkova obzoru.

Při vybudování jakékoli další deskové stavby by vznikaly standardní problémy se stálým vrháním stínu a s turbulencí vzduchu, u věží by byl i tento problém eliminován. Věže by tolik nestínily dolní podlaží, kde by byly umístěny restaurace a kulturní zařízení. Ovšem, jak je u Vlada Miluniče zvykem, věže s rozměry 15×15 m (nejvyšší), střední 13,5×13,5 m a nejnižší 12×12 m – by nebyly jen jakýmsi alternativním řešením projektu, ale hlavně estetickou kompozicí s různou barevnou a tvarovou variací, která by se asi nejvíce blížila až sochařskému ztvárnění.

Výbuch dovnitř
Problematika pražských sídlišť je dlouhodobým a všeobecným problémem: jen v Praze zde žije 40% všech obyvatel. Podle Vlada Miluniče má smysl stavět uvnitř těchto sídlišť cokoliv, co by narušilo jejich chudobu, a to nejen ekonomickou, estetická nedostatečnost panelových sídlišť je nepřehlédnutelná. Vlado Milunič nazývá včlenění svých projektů do nitra sídliště „implozí“ – výbuch nějaké jiné struktury dovnitř. Podle něj není příliš nosné, když jedna skupina architektů pokrývá jeden velký územní celek. Musí pak nutně dojít k opakování, stereotypu a oné tvůrčí chudobě. Jedna skupina architektů není schopná vytvořit město, které by mělo být především komunikovat, má docházet ke střetu názorů, a to i v rovině architektonické.

Další problém sídlišť vidí Vlado Milunič také v nevyrovnané sociální struktuře obyvatel jedné věkové a sociální vrstvy, která nepřirozeně stárne. Je zde opět možná paralela s projektem sídliště na Petřinách, kde byly uprostřed sídliště v rámci projektu Hvězda vystavěny byty v luxusnější kategorii. Na Petřinách se ceny bytů pohybovaly kolem 30 tisíc Kč/m². Investor požadoval 250 m² velké byty jako protiváhu k malým sídlištním bytům, což se ve výsledku ukázalo poněkud nesprávné a prodej bytů byl obtížnější.
Vlado Milunič uvádí, že nejprodejnější byty v Praze jsou mezi 50–60 m², a tomu přizpůsobil i projekt v Malešicích. Nejvyšší věž by obsahovala jeden velký, jeden střední a jeden malý byt s možností propojení v jedné úrovni či nad sebou. V první fázi uvažoval developer ING o cenové hladině 19–26 tisíc Kč/m².
Na konečné verzi možné nabídky se však V. Milunič i ING nedohodli, a i to částečně vedlo k jejich rozchodu.

Dnešní realita rok 2014

Hlava malešického zvířete 
Idea projektu je taková, aby kromě bytových jednotek vzniklo v podnoží cosi živého, co nebude zastiňovat žádná masivní desková stavba. Projekt by se stal obchodním a kulturním centrem lokality, tedy jakousi hlavou zvířete jménem Malešické sídliště.
Vznik chybějícího centra by mohl poskytnout i jistou nabídku pracovních příležitostí, podle statistik má totiž práci na sídlišti pouhých 8% obyvatel. V projektu je zamýšleno i podzemní parkoviště, které by mohlo vyřešit tuto problematiku nejen přímo v lokalitě, ale i kolem hotelu Rhea , kolem nějž by mohl vzniknout park či zahrada. Hotel Rhea se svou kapacitou 700 lůžek by ostatně byl ochoten na projektu participovat, protože by tak v jeho těsné blízkosti vznikla infrastruktura, která by byla schopné uspokojovat potřeby i jeho hostů.