KAUZA MALEŠICKÝ PENZION
Převzato z https://www.facebook.com/strasnice/posts/765943653451435:0
Objevte své město!: Praha, Malešice
Procházka Malešicemi
Seriál procházek po městech České republiky po úspěšném loňském prvním ročníku pokračuje i letos. U příležitosti mezinárodního dne architektury se můžete vydat na zajímavá místa v desítkách měst ve společnosti architektů nebo teoretiků.
Například ti, které láká poetika neprostor, nearchitektury a neurbanismu v pražských Malešicích, si můžou nejen tuto čtvrť zblízka osahat v doprovodu novinářky Karolíny Vránkové. Robert Candra se jí ptal, proč právě Malešice, které si hodně lidí spojí hlavně s poněkud výhrůžnou dominantou tamní spalovny.
„Protože Malešice jsou plné zajímavostí, ačkoli se to moc neví," pohotově říká Karolína Vránková, která tu prožila značnou část života. „Naše trasa nepovede jen Malešicemi, začíná vlastně na Žižkově u kina Aero, pak vede přes Židovské pece kolem nového obytného areálu Alfa přes dneska už docela slavný dům Eggo od A69 – architektů."
Ze Žižkova pak procházka přes hraniční lesík zamíří do Malešic. „Tam začneme domovem důchodců, pak půjdeme do historického centra Malešic, neboť se to málo ví, ale Malešice byly jedna z nejstarších obcí v okolí Prahy se středověkým původem. A pak se dostaneme ke zdejším dominantám, což je spalovna a teplárna, a skončíme v malešickém Vietnamu," vysvětlujeKarolína Vránková, která má zvláštní vztah třeba právě k malešickému domovu pro seniory v ulici, kde sama bydlí. Projekt Jana Línka a Vlada Miluniče vznikal od půlky 70. do půlky 80. let. „My jsme tady tenkrát bydleli a ztratil se nám novofundlandský pes. V naší rodině a vlastně v celé ulici se traduje, že ho sežrali pracovníci na výkopech domova důchodců. Což ilustruje, že ten domov tu byl svého času vnímán jako čisté zlo, že tu v klidné oblasti najednou vyrostou nějaké paneláky a tak dál. Je zajímavé, že doba to vlastně vyhodnotila jinak," přidává Karolína osobní vzpomínku.„Dneska je tam souborů domů několik, a tenhle je z nich jednoznačně nejlepší. Má svou vlastní malou krajinu, která je velmi dobře promyšlená. Navíc je taková polouzavřená, takže ti obyvatelé mají svůj polosoukromý prostor, ale nejsou odděleni žádným plotem, je to průchozí." Areál zdobí i několik dobových děl sochaře Čestmíra Sušky a altán Karla Nepraše.
Karolína Vránková do své procházky zahrnula i některé specifické oblasti, kterým říká „neprostory“ a „nekrajiny“. „To jsou prostory, které vlastně nikdo nechtěl. Něco, co město tak nějak strávilo a vyvrhlo. Uvědomila jsem si, že je tady spousta různých autobazarů, autoopraven, různých křovisek, křižovatek, zvláštní zbytkové zeleně, jsou tu obrovské železniční brownfieldy... Asi nikoho – ani sebe – nemůžu přesvědčit, že je to hezké podle nějakých konvenčních estetických měřítek, ale svůj půvab to má a třeba se najdou labužníci, kteří si to při procházce vychutnají," uzavírá Karolína Vránková. Na výpravu do malešických neprostor v zemi nikohov jejím doprovodu se vyráží v neděli 30. září v půl třetí od žižkovského kina Aero.
Převzato z : Den architektury: Objevte své město s Radiem WaveFoto: Den architektury, Aleš Vavřík
Autor: Robert Candra
Sídliště Malešice, od šedi k Miluničovi
Jak to mělo být...jaké to je...jaké by to mohlo být, aby se tu dobře žilo
Sídliště Malešice disponuje od šedesátých let pozemkem o výměře 18.000 m², který zeje prázdnotou. Důvodem je snad skutečnost, že minulý režim preferoval spíše čísla nově postavených bytů, už nikoliv jejich obslužnosti. Původně se nejspíš plánovala pozdější dostavba typového kulturního a nákupního střediska, k realizaci však již nedošlo.
Městská část Prahy 10 takto „zdědila“ ideu dotvořit sídliště v Malešicích a přivítala by projekt, který by na pozemku vytvořil cokoliv smysluplného. Již v roce 1997 proběhla soutěž, kterou vyhrála firma BES.
Kromě obehnání prostoru plechovou ohradou se však příliš nedělo. V roce 2000 vytvořil originální projekt Vlado Milunič s tím, že by jej realizovala renomovaná nizozemská společnost ING. Z jejich spolupráce však sešlo, a byť je projekt na světě, vyhlásila MČ Praha 10 další soutěž, z níž může jako vítěz na podzim tohoto roku vyjít jakýkoli projekt, jež sebou přinese investora.
VM v M – Volné Myšlenky v Malešicích - nerealizovaný projekt
Projekt společnosti BES uvažoval o výstavbě výškové deskové stavby (ještě o třetinu vyšší než dominantní panelová desková stavba tříhvězdičkového hotelu Rhea) včetně domů s bytovými jednotkami zcela v duchu okolní panelové zástavby ze šedesátých let s 20 byty na patře a prodejnami v dolních partiích.
Jelikož však realizace projektu vázla, požádala MČ Praha 10 o zpracování projektu nového autora – Vlada Miluniče (studio Volné myšlenky).
Milunič, který realizoval například petřinské sídliště Hvězda, pochází z oblasti středomoří a se nikdy netajil svou náklonností k středomořské architektuře.
V případě malešického projektu Miluniče zaujalo florentské městečko San Gimignano se svými 105 štíhlými kamennými věžemi, které sloužily v době války k obranným účelům. Když nepřítel dobyl jednu z věží, propojila se věž lehkou lávkou s věží jinou a obránci po ní přešli do bezpečí.
A toto schéma se zdálo Vladovi Miluničovi jako vhodná transpozice, která by se dala zasadit do jiného kontextu. Podobně pracoval V. Milunič se středomořským tvaroslovím v případě již zmiňovaných Petřin, zde je patrná inspirace letohrádkem Hvězda.
Florentské San Gimignano se takto přetransformovalo do projektu v podobě několika úzkých štíhlých věží, které by prostorově a opticky redukovaly nepříznivý dojem výškové deskové stavby hotelu Rhea. Výhodami těchto věží by byla i velká intimita bytů, které by byly na patře pouze tři až čtyři (dvacet bytů na patře s tmavou chodbou vnímá Vlado Milunič jako zbytečně depresivní), s rozkrývajícím se pohledem kolem nájemníkova obzoru.
Při vybudování jakékoli další deskové stavby by vznikaly standardní problémy se stálým vrháním stínu a s turbulencí vzduchu, u věží by byl i tento problém eliminován. Věže by tolik nestínily dolní podlaží, kde by byly umístěny restaurace a kulturní zařízení. Ovšem, jak je u Vlada Miluniče zvykem, věže s rozměry 15×15 m (nejvyšší), střední 13,5×13,5 m a nejnižší 12×12 m – by nebyly jen jakýmsi alternativním řešením projektu, ale hlavně estetickou kompozicí s různou barevnou a tvarovou variací, která by se asi nejvíce blížila až sochařskému ztvárnění.
Výbuch dovnitř
Problematika pražských sídlišť je dlouhodobým a všeobecným problémem: jen v Praze zde žije 40% všech obyvatel. Podle Vlada Miluniče má smysl stavět uvnitř těchto sídlišť cokoliv, co by narušilo jejich chudobu, a to nejen ekonomickou, estetická nedostatečnost panelových sídlišť je nepřehlédnutelná. Vlado Milunič nazývá včlenění svých projektů do nitra sídliště „implozí“ – výbuch nějaké jiné struktury dovnitř. Podle něj není příliš nosné, když jedna skupina architektů pokrývá jeden velký územní celek. Musí pak nutně dojít k opakování, stereotypu a oné tvůrčí chudobě. Jedna skupina architektů není schopná vytvořit město, které by mělo být především komunikovat, má docházet ke střetu názorů, a to i v rovině architektonické.
Další problém sídlišť vidí Vlado Milunič také v nevyrovnané sociální struktuře obyvatel jedné věkové a sociální vrstvy, která nepřirozeně stárne. Je zde opět možná paralela s projektem sídliště na Petřinách, kde byly uprostřed sídliště v rámci projektu Hvězda vystavěny byty v luxusnější kategorii. Na Petřinách se ceny bytů pohybovaly kolem 30 tisíc Kč/m². Investor požadoval 250 m² velké byty jako protiváhu k malým sídlištním bytům, což se ve výsledku ukázalo poněkud nesprávné a prodej bytů byl obtížnější.
Vlado Milunič uvádí, že nejprodejnější byty v Praze jsou mezi 50–60 m², a tomu přizpůsobil i projekt v Malešicích. Nejvyšší věž by obsahovala jeden velký, jeden střední a jeden malý byt s možností propojení v jedné úrovni či nad sebou. V první fázi uvažoval developer ING o cenové hladině 19–26 tisíc Kč/m².
Na konečné verzi možné nabídky se však V. Milunič i ING nedohodli, a i to částečně vedlo k jejich rozchodu.
Dnešní realita rok 2014
Hlava malešického zvířete
Idea projektu je taková, aby kromě bytových jednotek vzniklo v podnoží cosi živého, co nebude zastiňovat žádná masivní desková stavba. Projekt by se stal obchodním a kulturním centrem lokality, tedy jakousi hlavou zvířete jménem Malešické sídliště.
Vznik chybějícího centra by mohl poskytnout i jistou nabídku pracovních příležitostí, podle statistik má totiž práci na sídlišti pouhých 8% obyvatel. V projektu je zamýšleno i podzemní parkoviště, které by mohlo vyřešit tuto problematiku nejen přímo v lokalitě, ale i kolem hotelu Rhea , kolem nějž by mohl vzniknout park či zahrada. Hotel Rhea se svou kapacitou 700 lůžek by ostatně byl ochoten na projektu participovat, protože by tak v jeho těsné blízkosti vznikla infrastruktura, která by byla schopné uspokojovat potřeby i jeho hostů.
Barevná sídliště namísto šedivých betonových
Dalším výrazným Miluničovým počinem je obytný areál Hvězda na sídlišti Petřiny v Praze. Toto netypické barevné sídliště je řadou odborníků ceněno jako ukázkový protiklad šedivých betonových sídlišť. Právě "zlidštění" panelových sídlišť je jedním z častých Miluničových témat. "Je třeba postavit nové stavby na volné plochy mezi paneláky, vytvořit zimní zahrady, postavit střešní nástavby. Ale je nutné, aby na každé části sídliště pracovali jiní architekti, aby to nebylo monotónní," poznamenává Milunić. Ukázkou jeho představ, jak by mělo sídliště vypadat, je projekt centra sídliště Malešice, který však nebyl realizován.
Miluničovo dílo se zdaleka nespecializuje jen na velké projekty, které poutají zájem médií. Například v 70. a 80. letech převážně ve spolupráci s architektem Janem Línkem v Praze realizoval řadu sociálních staveb - např. Domov důchodců v Malešicích., viz.obrázek)